21 | 11 | 2017

Pár řádků od autora

Milí čtenáři,

knížkou Povídky z navarovského panství  jsem se snažil uvést do života mnohdy již zapomenuté pověsti z našeho kraje. Při hledání pověstí jsem došel k nemilému závěru - již nejsou pamětníci starých pověstí na našem okolí. Bohužel. Běh života je povolal do míst, odkud není návratu.

     Dlouho jsem váhal, zda se do knížky pověstí pustit, či nikoliv. Zlom přišel, když mě navštívil pan M. Tichánek, syn našeho písmáka a kronikáře F. Tichánka. Ten mi přinesl krabici rukopisů svého otce. Chvíli jsem přemýšlel, „co s tím“. Něco jsou pověsti a něco zase vyloženě povídky ze života z období začátku minulého století.

     Posléze jsem se rozhodl připravit knížku pověstí, které jsou sice hezké, ale pravda je kdoví kde. To ale nic nebrání začtení se do povídky a prožití příběhu spolu s hlavními postavami.

    Abych se přiznal, nastaly i chvíle, kdy jsem toho chtěl nechat. Rukopisy jsou sice pečlivě psané, ale ten „staročeský krasopis“ mně dal někdy hodně přemýšlení nad některými slovy. I když jsem se snažil dodržovat napsaný text, musel jsem z tohoto přání brzo slevit. Ten sloh je sice honosný, plný hezkých slov, ale tak postavený, že by bylo pro některé čtenáře možná těžké jej zvládnout. Tak mi nezbylo, než tyto pasáže převyprávět s přihlédnutím k původnímu textu.

     Zrovna tak bylo těžké dodržet současná pravidla českého jazyka, jelikož jsem zvolil obecnou češtinu, která se od pravidel občas odchyluje. Tak Vás prosím, když se Vám něco nebude zdát „plně dle pravopisu“, tolerujte to prosím, je to zase v zájmu autentičnosti.