26 | 05 | 2019

Dolování železné rudy v Bozkově a okolí.

Počátkem 19.století bylo těžení železné rudy v naší krajině v plném rozkvětu, ale dnes zůstala po něm jen místní jména a názviska, které připomínají těžení železné rudy a její tavení. Železný Brod, Hoření a Dolení Hamr – nyní Velké Hamry, Svárov, Huť, Havírna a t.d.
Ve Spálově připomíná se hamr již roku 1547 při konfiskaci zboží pana Jana z Vartenberka z roku 1608. Jmenuje už jen kopaninu od stoku pod Spálovem, jež slove Staré hamřiště,
Rovněž v obci Jesenným byly železné hamry v rozloze přes 12.000 čtverečných sáhů. Zašly roku 1860. Kde dříve hamry byly dodnes se říká „ u hamrů" a tyto pak přeměněny byly na papírnu patřící bratřím Roeslerům, dnes národní podnik severočeské papírny.
V urbáři připomíná se při Spálově „kus černého lesa" nad potokem Vošmendou, kterého se užívá pálením uhlí k hamru i také dřívím k dobývání rudy při Bítouchově , jak uvádí Mizera v „Pamětech města Semil a okolí", kde je i další poznámka o Spálově. Pod touž vsí jest nemálo lesů panských černých na čvrt míle, užívá se jich k hamru i k prodeji. Tam nad stokem Vošmendy a Kamenice pones se říká v Hamerníku, kde doposavad je jeskynní sloj již lid říká Drábova pec, kterážto prý sloužila k dobývání železné rudy. Tuto prý pak i poustevník obýval jménem Petr Skála.
Také v Bozkově ještě roku 1630 se uvádí grunt Matěje Holcova z „hamrů" , jinak zvaného Matěj Hamerský a roku 1632 usedlík Matěj Michalcův z hamru na gruntě Betkovském ( snad tatáž osoba ).
Bozkovské hamry byly v Dolním Bozkově, dříve Betkovice zvané. Dosud se tu říká v Hamře nebo v Hamřích. Železná ruda dolovala se v tak zvaných štolách Pavlištových. Huť byla na druhé straně Vošmendy, kde stojí nyní selské stavení náležící k Příkrému, kde se dodnes říká v Hutí.
Mezi místa, která podle zápisu z roku 1635 náležela k semilskému panství patřila i obec Jennšov, která zanikla v 30-ti leté válce, kdy byla vypálena švédským vojskem. Stávala severně od Příkrého, kde se slévají potoky Vošmenda se Staroveským, dnes zvaným lidem Helkovačka či Helkovák, as v místech nynějšího Šachovce. Dosud se zde říká na Jenšově neb na Vančově v místech bývalého stavení Antonína Malého ( dnes zbořenina, neb majitel se odstěhoval do pohraničí ), staré 280 let dle letopočtu na prkně lomeničním. Tam se říkalo malému Tonda z Vančova, neboli Vančovák. Ve XIV. Století zde stávala tvrz. Osada mívala asi 15 čísel a její obyvatelé se živili „šachtováním železné rudy a pálením dřevěného uhlí v milířích".
Jejich zaměstnání zřejmě dalo pozdějšímu Šachovci název. Tam, kde stával na Šachovci hamr je dosud viditelný náhon, jímž se voda hnala na hamr z potoka, aby zbavila rudný kámen hlíny a jiných nečistot.
U samoty Vančova je hlína promísená popelem z páleného dříví v milířích. Níže při Vošmendě na příkerské půdě nad jezem bývalého mlýna Kavkova, neb jak lid říkal „v prutě" ( nyní zbořenina po požáru ), stával mlýn, kde lid dosud v mlýništi neb v mlýnišťatech a v domovišti říká .